Historie Jistebnice

 O jméně obce samotné se historik Dr. Leopold Katz domnívá, že je příbuzné se slovem "jistebka", jež znamenalo koš před výpustnou troubou na rybníce, "jistebník" pak znamenalo "boudný" t.j. hlídač vodní.

Jistebnicko bylo obydleno již v mladší době kamenné (neolitu 1500- 2000 let př. n. l.). Dokazují to četné nálezy, především sekerek a klínků.

Vyspělejší osídlení lidu z pozdější doby dokazují pozůstatky objevených mohyl u Řepče a Drhovic a nálezy žárových hrobů u Drahnětic.

První zmínky v písemných pramenech o Jistebnici jsou z roku 1262, kdy je připomínána jako trhová ves. V této době byla jako „Stybnitz“ zmiňována v závěti Voka I z Rožmberka. Rožmberkové zde postavili tvrz kde sídlil purkrabí, ale již před rokem 1412 (smrt Jindřicha III z Rožmberka) už v Jistebnici purkrabí nebyl. Jeho uřad zastával pouze úředník podřízený purkrabímu příběnickému. Pozůstatky tvrze jsou v Jistebnici dodnes.

V roce 1459 koupil Jistebnici rytíř Kozský z Kozího s jinými vladyky. Mikuláš z Kozího získal od krále Vladislava II Jagellonského výnosem z 16. března 1511 právo pořádat „výroční trh Bartolomějský“ (Bartoloměj 24. srpna). Po smrti Mikuláše Kozského (1523) zdědil panství Kuneš Bohdanecký z Hodkova a Volf Hanzl z Nové Vsi. V roce 1537 prodali dědici tvrz, dvůr Jistebnice a poddanské vsi městu Táboru.

V době husitských bouří odešlo mnoho Jistebnických do blízkého Tábora. Z Jistebnice pocházel i jeden z údajných spoluzakladatelů Tábora Petr Hromádka.

Z této doby pochází i sborník husitských písní, tzv. Jistebnický kancionál, který byl nalezen Leopoldem Katzem roku 1872 na místní faře. Originál je uložen ve sbírkách národního muzea v Praze. Kopii je možno vidět v pamětní síni Richarda Laudy v Jistebnici.

V roce 1547, když byl majetek Tábora konfiskován, český král Ferdinand I Habsburský prodal 23. března 1549 Jistebnici a 22 poddaných vsí Albrechtovi z Gutštejna na Žirovnici. Ten brzy (27. srpna 1549) vše prodal Ladislavu z Lobkovic na Chlumci.

V červenci 1582 povolil na žádost Ladislava z Lobkovic císař Rudolf II konání výročního trhu na den sv. Máří Magdalény (22. červenec). Král Leopold I pak na žádost Václava z Lobkovic povolil 17. října 1657 konání ročních jarmarků na sv. Matěje. Lobkovicové pak drželi majetek plných 280 let do roku 1829, kdy jej prodali Janu Nádhernému (1766- 1860) z Borotína. Po něm držel panství Otmar Nádherný.

  Dne 1.září 1880 vypukl v Táborské ulici v čísle 32 požár, jemuž padlo za oběť 54 čísel i s přilehlými hospodářskými budovami. Roku 1883, 19. května vyhořelo 9 domů na náměstí. Mezi nimi i radnice. Nová byla vystavěna teprve roku 1888 na místě radnice dřívější a přikoupeného staveniště Matouškova.

Pavel Novák